Zvířetníkové světlo – astronomický jev okolo rovnodennosti

Kolem jarní a podzimní rovnodennosti nastává zvláštní astronomický jev. Při dobrých světelných podmínkách (obloha bez světelného znečištění) lze pozorovat tzv. zvířetníkové světlo. Jedná se o sluneční světlo rozptýlené na částicích meziplanetární hmoty v rovině Sluneční soustavy. Částice, s rozměry 0,001 – 0,1 milimetru, pocházejí hlavně z ohonů komet nebo z drcených meteoritů. Zjednodušeně řečeno, jde o prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku.

Jev získal název kvůli tomu, že jsou tyto částice rozprostřeny zejména v rovině Sluneční soustavy a ekliptiky – světelný kužel se tak promítá na oblohu do zvířetníkových souhvězdí. Když zapadne Slunce, skončí soumrak a obloha ztmavne. Tehdy lze nad západním obzorem proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře.

Z našich zeměpisných šířek jej můžeme nejlépe sledovat okolo rovnodenností, na jaře večer po soumraku nad západním obzorem a na podzim naopak na východě ráno před rozbřeskem. V těchto dobách totiž rovina ekliptiky v našich zeměpisných šířkách svírá s obzorem největší úhel a světlo je tak nejvíce vykloněné. Vypadá jako stříbřitý kužel světla táhnoucí se od obzoru do výšky až 60°. Na úkazy není třeba dalekohled. Dopoučujeme pozorování světla zvířetníku v některé z oblasti tmavé oblohy, kterou najdete např. v Beskydech, Jizerských horách a na Manětínsku.

Zajímavosti zvířetníkového světla

Zodiakální (zvířetníkové) světlo fascinovalo lidi už odnepaměti. Nezvyklý a neostrý kužel světla zářící zpoza obzoru na jinak hvězdami poseté obloze, viditelný po soumraku nad západním obzorem či naopak před rozbřeskem na východě, neměl dlouhá léta jasné vědecké vysvětlení. S ním pravděpodobně přišel jako první až známý italský astronom Giovannni Domenico Cassini (1625-1712), který v roce 1683 zmínil teorii o rozptylu slunečního světla na částicích prachu.

Za ideálních podmínek (které panují například ve vysokohorských oblastech v Chile) je možné spatřit nejen kužel zodiakálního světla (který je v těchto oblastech dokonce spíše rušivým elementem), ale ještě slabší tzv. zodiakální most spojující východní a západní zodiakální kužely, či jasnější místo v zodiakálním mostě zvané zodiakální protisvit.

V oblastech poblíž rovníku je zodiakální světlo pozorovatelné po celý rok, neboť nikdy nesvírá s obzorem tak malý úhel, aby se ztratilo nízko nad obzorem.