Veronika Rónaiová & Peter Rónai

Přestože oba autoři mají výrazně odlišný vizuální jazyk, malby na straně Veroniky Rónaiové a fotografii, video či digitální obraz u Petera Rónaie, jejich tvorbu propojuje zájem o paměť obrazu, jeho opakování, apropriaci a proměnu v čase. Veronika Rónaiová dlouhodobě pracuje s citací, vrací se ke svým starším obrazům, přemalovává je, kombinuje je s novými vrstvami nebo do nich začleňuje fragmenty jiných děl. Její tvorba je tedy založena na principu reinterpretace, překrývání minulosti a přítomnosti a proměny významu obrazu. Podobný princip je důležitá také u Petera Rónaie, jen se odehrává spíše v prostředí post-konceptuálního umění, fotografie, videa, koláže, objektu a instalace. Jeho práce často převádějí známé předměty, obrazy či kulturní znaky do nových situací a zpochybňují jejich původní význam.

Oba autoři se opakovaně vracejí ke svým již existujícím obrazům, osobním archivům i vlastní starší tvorbě a zasazují je do nových významových souvislostí. Minulost zde není uzavřeným archivem, ale materiálem, který je možné znovu číst, přepisovat a aktualizovat. Minulost zde není uzavřeným archivem, ale materiálem, který je možné znovu číst, přepisovat a aktualizovat. Svým novým zásahem mění jejich čtení. Důležité je také překračování hranic klasického obrazu, Veronika přechází od malby k fotomontáži či asambláži, zatímco Peter: pracuje s fotografií, videem, objektem, instalací a performancí. Intimní a malířsky založená reinterpretace Veroniky versus konceptuální, mediální a ironická strategie Petera. Přitom oba docházejí k podobné otázce: „Nakolik lze existující skutečnost, obraz nebo vlastní minulost znovu použít a dát jim jiný význam?“

kurátorka: Anna Horák Zemanová