Ödön von Horváth - Soudný den

Ve hře německého dramatika Ödöna von Horvátha Soudný den (Der jüngste Tag, 1937) nejde o nic menšího než o vinu či nevinu hlavní postavy. Železniční přednosta Tomáš Hudetz způsobí srážku vlaků, která se neobejde bez obětí na životech. Veřejné mínění z něj nejprve udělá nespravedlivě odsouzeného hrdinu (dokonce i on sám si úspěšně nalhává, že je vlastně nevinný), aby jej posléze prohlásilo za vražednou stvůru, kterou je třeba za každou cenu dopadnout a potrestat. Samozřejmě, že se to vše děje bez znalosti detailů celé události, protože lynčující dav svou pravdu už má a o žádnou jinou nestojí. Horváth ve své hře používá ironický humor, aby mohl lépe poukázat na malost spravedlivě rozhořčených spoluobčanů. To mu ale nezabrání ozvláštnit děj metafyzickou scénou, v níž se hlavní hrdina po rozhovoru se záhrobím dobere k té největší pravdě: člověk se nemůže sám odsoudit ani osvobodit, sám se ale může spravedlnosti vydat. V režii Martina Františáka se společně zamyslíme nad naší odvahou soudit sami sebe i nad naší zálibou soudit druhé.