Bezhlavý jezdec a liberalismus 90. let v Galerii hlavního města Prahy

Skupina Bezhlavý jezdec vznikla v roce 1996, byla symptomem doby i výsledkem jedinečného setkání čtyř uměleckých individualit. Čtyři mladí studenti AVU (Josef Bolf, Ján Mančuška, Jan Šerých a Tomáš Vaněk) vstupovali na výtvarnou scénu, která byla oproti té dnešní mnohem menší, koncentrovanější, ale i jasněji strukturovaná pomocí výtvarné kritiky, publicistiky a teorie. Členy skupiny spojoval hluboký zájem o avantgardní, neo-avantgardní a současnou subkulturní literaturu i umění, což kolidovalo s jednorozměrným jazykem reklamy, popkultury a spektáklu. Z mnoha diskusí ovšem vyplynulo, že společné deklaratorní východisko nejen, že nejde najít bez přizpůsobení a názorových kompromisů, ale vlastně ho nikdo nepociťoval jako nutnost.

Výstava po třiceti letech klade otázku: nestala se liberální diverzita devadesátých let svéráznou, chybějící utopií? Obzvláště dnes, kdy je společnost rozdělená, fragmentarizovaná, vysílená finanční krizí, pandemií covidu a neustálými střety názorových skupin na sociálních sítích? Nejde o idealizaci devadesátých let, ale o znovu – performování určitého ideálu kulturního liberalismu, o nějž dnes jak levice, tak pravice ztratily zájem pečovat.